O mně
Jmenuji se Tom Jurka.
Velkou část dospělého života jsem strávil někde ve světě. Psaním, objevováním, prací, milováním, chybováním a zkoušením věcí, o kterých jsem nevěděl, jak dopadnou.
A pořád mě zajímá, co bude dál.
Začalo to v sedmnácti
Poprvé jsem začal cestovat sám a po vlastní ose v sedmnácti. Chtěl jsem poznávat jiné země, lidi a způsoby života. Brzy jsem ale zjistil, že při tom všem poznávám ještě někoho – sebe.
A protože jsem odjakživa nesmírně zvědavý člověk, chtěl jsem vidět, zkusit a poznat víc.
Pak přišel Island
Odjel jsem tam v roce 2018 bez peněz a bez velkého plánu. Nakonec jsem zůstal rok a půl.
Island otevřel novou kapitolu mého života. Následovala Asie, Afrika, Mexiko, Střední Amerika, Brazílie, Kolumbie, Peru, Čile, Bolívie a další místa. Dnes mám za sebou přes čtyřicet pět zemí na pěti kontinentech.
Nějaký čas jsem dokonce bydlel v jeskyni.
Nejsem turista. Někde žiju.
Nikdy mě příliš nelákalo objíždět turistická místa a odškrtávat si je ze seznamu. Raději někam přijedu a na nějaký čas se tam usadím.
Vytvořím si svůj život. Píšu, cvičím, poznávám místní, chodím do přírody, pracuju – a postupně se místo, které bylo ještě před chvílí cizí, stane na chvíli domovem.
Právě tak vzniká velká část mých knih.
Psaní
První příběhy jsem psal už jako dítě a od sedmnácti si na cestách zapisoval svoje myšlenky a zážitky. Skutečný zlom ale přišel v pětadvaceti, kdy jsem začal psát román inspirovaný vztahem s mým tátou.
Při psaní jsem zažíval euforii, radost, vyčerpání i naprostou únavu.
A někde mezi tím mi došlo: Tohle jsem já. Tohle chci dělat.
Cesta ven. Cesta dovnitř.
Cestování mi dalo mnohem víc než seznam zemí. Naučilo mě postarat se o sebe, čelit strachu, méně soudit a důvěřovat si i ve chvílích, kdy vůbec nevím, co přijde.
A ty nejintenzivnější cesty ve dvou mě učily trpělivosti, otevřenosti a tomu, kolik se toho o sobě můžeme dozvědět skrze druhého člověka.
Čím víc jsem poznával svět, tím víc jsem poznával sebe.
Mezi disciplínou a svobodou
Rád běhám, cvičím, chodím po horách, čtu a vedu dlouhé rozhovory. Miluju moře. Mám rád samotu stejně tak jako společnost lidí, se kterými můžu být skutečně sám sebou.
Mnohokrát jsem se opil v pajzlu a stejně tak obdivoval živý orchestr hrající Mozarta nebo Vivaldiho.
V mnoha věcech věřím v disciplínu. Duší jsem ale pořád trochu rebel.
Proč píšu
Nechci svými knihami říkat lidem, jak mají žít. Chci jim vyprávět příběhy.
Příběhy, které možná někoho přimějí vyrazit do neznáma, splnit si dávný sen, postavit se vlastnímu strachu nebo se na chvíli zastavit a podívat se sám na sebe.
Protože věřím, že život stojí za to opravdu prožít.